Životopis Petra Pavla, který vlastnoručně napsal v roce 1987
Kanál: @XaverLive
Čte: Zbyšek Pantůček
Petr Pavel byl elitní reprezentant zločinného totalitního režimu.
Chtěl hlavně dělat svou práci, která ho bavila, připravoval se na zničení nepřátelských demokratických států.
O okupaci Československa v roce 1968 napsal, že se jednalo o návštěvu přátel ze Sovětského svazu.
Protisovětské nálady ho utvrdili v oblibě okupantů:
- audio verze, část o okupaci 1968
(čas 11:29 - strana č.4)
- kompletní Pávkův životopis PDF
Své angažmá v KSČ před listopadem 1989 Pavel již dříve vysvětloval geopolitickou argumentací. Dle svých slov se nechal „tak trochu ovlivnit Gorbačovem“. Jenže Pavlova slova nedávají smysl. Členem KSČ je již v únoru roku 1985, tedy přesně dva roky od podání přihlášky, ale ještě měsíc před nástupem Michaila Gorbačova do funkce generálního tajemníka ÚV KSSS. Pavlův otec byl v době, kdy syn vstupoval do strany i poté, když začal studovat kurz vojenské rozvědky, vysoký důstojník Československé lidové armády a pro změnu pracovník vojenské kontrarozvědky
Pavlovo angažmá ve vojenském zpravodajství bylo pokračováním rodinné tradice, protože jeho otec sloužil v armádě jako zpravodajec a měl na starost tzv. elektronický průzkum, tedy mimo jiné zachycování a analyzování zpráv západních armád. Jako důstojník v československé armádě byl otec Petra Pavla také kovaným členem komunistické strany. Jeho odbornost úzce souvisela s možným konfliktem s armádami NATO, protože měl na starost sledování „nepřátelských“ armád. Díky tomu ale musel umět cizí jazyky, což asi ovlivnilo synovu pozdější touhu také se naučit kromě „povinné“ ruštiny i další západní řeči
Před třemi lety Pavel vysvětloval své členství v KSČ tím, že byl velitelem čety, ale dosáhnout lepších podmínek pro své muže po armádní linii nešlo. Po stranické, zdálo se mu, by to možné bylo. Od roku 1985, kdy byl řádným členem KSČ, Pavel místo čety velel rotě. Měl pod sebou tím pádem místo třiceti sto vojáků. O dva roky později byl povýšen na kapitána. Pavel se hájil i argumentem, že svým členstvím v KSČ „nikomu neubližoval“. To však narazilo na kritiku. „Spojení ‚nikomu jsem neublížil‘ je morálně nepřijatelné, každý člen zločinecké organizace nese svůj – byť třeba malý – díl viny